Bobrůvecká tragedie

Jedenáct popravených mužů, z nichž tři byli z Bobrůvky – to je bilance tragedie z roku 1944. Co se v té době stalo? Do hlubokých lesů mezi Bobrůvkou, Pikárcem a Radenicemi se tenkrát uchýlilo postupně osm ruských zajatců, z nichž tři brzy odešli. Zůstali Andrej Ustinov, Konstantin Karpičev, Vladimír Vlasenkov, Georgij Maxianovič a Grigorij Ulankin. Prchali ze zajateckých táborů a v lese u Rádenic si vybudovali zemljanku. Chtěli se dostat ke svým přes Slovensko, kde se v té době rozhořel partyzánský boj. Vojáci navázali kontakt s obyvateli a ti jim poskytli oblečení, úkryt a zásobovali je jídlem. Dokonce i zbraně jim opatřili. Podporovali je i starostové obcí – František Klíma z Bobrůvky a Petr Uhlíř z Pikárce a desítky dalších domkařů, rolníků a lesních dělníků. V rodinách je přijímali jako své, přitom za podporu nehlášených osob byl trest smrti.

Bohužel zpráva o ruských zajatcích (letcích) se rozšířila krajem a došla až do brněnského Gestapa. Gestapo sem okamžitě nasadilo své školené lidi, kteří se začali vydávat za podobně postižené zajatce a předstírali, že pracují proti okupantům. Falešní odbojáři nabídli pomoc ruským zajatcům, že je dopraví na hranice Slovenského štátu a že zajistí člověka, který je přes hranice převede. Dojelo pro ně proto uzavřené nákladní auto brněnských pekáren řízené gestapákem Müllerem s konfidentem Šmídem a gestapákem Rotterem, všichni jako odbojáři. Ruští vojáci nasedli do auta a na dvoře Kounicových kolejí byli odzbrojeni a zatčeni. Po krátkém výslechu byli posláni do koncentračního tábora a zde zastřeleni.

V časných ranních hodinách posledního májového dne přijela početná skupina gestapáků s velitelem komisařem Mondorfem a zatkla 25 osob z Bobrůvky, Pikárce, Radenic, Skleného a dalších míst. Svezli je do školy v Křižanově, potom pak do Brna na Cejl a do Kauniček. Dne 26.6.1944 byly vyneseny kruté rozsudky. Šest mužů bylo odsouzeno k trestu smrti, ostatní do věznic, káznic a koncentračních táborů. K smrti odsouzené odvezli do Prahy na Pankrác, kde čekali na popravu. Před smrtí napsali svým nejmilejším dopisy na rozloučenou. Mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne dne 18.8. 1944 byli popraveni. Jejich smrt ohlásila „třetí říše“ plakátem. Na rudém podkladě tu byl černým písmem tento dvojjazyčný text: „Vyhláška. Dne 18.8.1944 byli popraveni Petr Uhlíř, Otmar Štursa, František Klíma, František Smažil, Jindřich Mach a Antonín Sýkora, jež odsoudil zvláštní soud při Německém zemském soudě v Brně na smrt. Odsouzení poskytovali uprchlým válečným zajatcům, znajíce tuto okolnost, přístřeší a jinou pomoc. Der Oberstaatsanwalt bei dem Deutschen Landgericht in Brünn.“

Těžký byl osud odsouzených žen. Byly odtrženy od svých dětí a dvě z nich čekali děťátko. Přes protest lékaře Čermáka z věznice na Cejlu byly obě paní – Mahelová z Bobrůvky a Uhlířová z Pikárce odvezeny do káznice v Eichachu u Mnichova. V této ponuré budově bylo vězněno na dva tisíce žen z celé Evropy. Zde se narodil František Mahel a Petr Uhlíř. Maminka Mahelová se sešla se svým synkem až po válce. Petr Uhlíř za šest neděl po narození zemřel.

Všem popraveným čest jejich památce !!!